Bod zlomu! Jaký impulz mi přitáhl práci snů.

autor: Leona Pešková

Celý proces bez kompromisů, který jsem již popsala ve článku "Chcete práci, která vás naplňuje a baví? Hlavně ji nehledejte!" vyžaduje především odhodlání, víru v sebe, trpělivost a důvěru v daný proces a záměr. 

Na začátku bývá odhodlání a víra velice silná. 

Já jsem o práci přišla na jaře, v první vlně korony. Neměla jsem strach a obavu, co bude, ale naopak jsem tuto skutečnost vnímala velmi pozitivně. 

Už dlouho jsem toužila po zastavení a vystoupení z kolotoče. Připadala jsem si jako Zátopek. Každodenní maraton, práce, nákup, učení se synem, vaření, mě totálně vyčerpával. Představa, že tak budu fungovat několik let, mě frustrovala. Takže celkové zastavení jsem uvítala.

Nastalo období odpočinku a nic nedělání, které jsem si opravdu užívala. Byla jsem v evidenci Úřadu práce. Pět měsíců podpory mi dávalo prostor si v klidu hledat práci. Věřila jsem, že co nevidět ta skvělá práce přijde. 

V tu dobu jsem učinila rozhodnutí, že už nechci znovu naskočit do starého systému. 

Krásná představa a mé odhodlání bylo nesmírně silné.

Proč?

Ještě jsem měla peníze. 

Tento čas jsem věnovala sama sobě, odhalování Ega, ignorování provokujících myšlenek a napojování se na zdroj. Vše se odehrávalo uvnitř mě a mé fyzické tělo bylo často unavené.

Pokud v této fázi neposloucháte vnitřní hlas, který žádá o zastavení a odpočinek, můžete si být jistí, že vesmír udělá vše pro vaše zastavení. Zlomíte si ruku nebo onemocníte atd. On totiž chce, abyste zpomalili a v tichu začali vnímat své božství/zdroj, který vás vede tím správným směrem.

Proto si myslím, že nemůže fungovat varianta, nastoupím do práce, která mě nebaví, ale hlavně, že vyřeším svoji finanční situaci a budu si hledat souběžně práci snů.

Pokud totiž nemáte prostor být sami se sebou a každý den jste v zápřahu, nemáte možnost napojit se na zdroj a pozorovat proces, který se odehrává uvnitř vás. Vaše božství /zdroj totiž mluví slabým hlasem a Ego ho vždy překřičí. Ale třeba se mýlím a někdo to zvládne i tak.

Měsíce utíkaly a období euforie střídaly emoční propady. Peníze začali docházet a hlas Ega byl stále silnější.

"Hele ty si tady jen tak ležíš a vůbec nehledáš žádnou práci!"

"Myslíš, že k tobě přijde sama?" vysmívalo se mi Ego.

K tomu se přidal tlak okolí.

"To by chtěl každý vystoupit ze systému a dělat práci, která ho naplňuje a baví, to přece není možné!"

"Teď bude velká nezaměstnanost a najít si jakoukoli práci bude problém, tak se prober!"

Tlak se začne stupňovat a přichází panika. A do toho všeho vám vesmír pošle další zkoušku.

"Opravdu je tvé odhodlání natolik silné, že to tentokrát ustojíš?"

"Vyzkouším tě!"

A tak vám ještě odebere z toho mála peněz, co vám zbývá. Pokazí se pračka, auto, budete muset zaplatit pokutu nebo vám přestanou chodit alimenty.

To se stalo i mě. Pod tíhou všech okolností jsem zasedla k počítači a začala odpovídat na pracovní nabídky. Ego se na chvíli uklidnilo a mělo radost, že se mu povedlo mě opět svést z cesty. 

Za dva týdny přišla pozvánka na pohovor. Vůbec jsem si nepamatovala, že jsem na takovou nabídku odpovídala.

Zvláštní bylo, že se nedostavil pocit radosti. Vnímala jsem jen pocit, že je to cesta zpět do systému.

Přesto jsem na pohovor šla, abych zjistila víc a mohla se lépe rozhodnout.

První pohovor a já hned postoupila do druhého kola. Sympatický pan ředitel, výborné platové podmínky, které jsem neměla ani v předešlé práci, byly lákavé. Samozřejmě i zájem o mou osobu mě těšil.

Přišlo dilema.

"Tak co jdeš do toho?"

"Konečně bys měla peníze"

Zároveň jsem cítila, že to nechci. Představila jsem si starý známý maraton a bylo mi zle.

Přesto, jsem si řekla, že to nebudu řešit, půjdu do druhého kola a jen jsem vyslala požadavek, že pokud touto cestou nemám jít, pošle mi vesmír znamení.

Na druhé kolo jsem si měla připravit prezentaci jednoho zařízení, které firma prodávala. Byla to pro mě španělská vesnice, ale byla jsem rozhodnutá, že se o to pokusím a připravím se, jak nejlépe budu moc.

Termín druhého kola se stále oddaloval a já to vnímala jako znamení, že tam nemám jít.

A tehdy mi přišlo ze zdroje

"Leo, nenech se nalákat na peníze a zájem o tebe. Tato práce by tě vůbec nebavila. Je to obor, který je ti hodně vzdálený. A hlavně, zase budeš uhnaná."

V situaci, kdy jsem neměla již další vidinu budoucího příjmu, jsem tuto práci odmítla.

Pan ředitel mě ještě přemlouval, byla jsem jeho favoritka, ale já mu vše na rovinu vysvětlila a moji upřímnost ocenil.

Přiznávám i já jsem si připadala trochu jako blázen, že takovou nabídku odmítám, ale hrozně mě zajímalo, zda proces bez kompromisu opravdu funguje. :-)

Teď to přece nevzdám!

Pokud nemáte kolem sebe lidi, kteří jsou naladěni na stejnou notu, vůbec s nimi neřešte své dilema, zda do práce nastoupit či nikoli. Nemohou vás pochopit a spolu s Egem by na vás byla přesila. Museli byste vynaložit mnoho sil, ustát své rozhodnutí.

Cílem je rozhodovat se v životě na základě své intuice/zdroje/božství, což znamená, bez pomoci ostatních.

Takže si na to zvykejte!

Přebíráte tak zcela odpovědnost za svůj život.

Ovšem sdílení se stejně smýšlejícími lidmi je prospěšné. Oni vám nebudou říkat, co byste měli, ale pouze vyslechnou a vyjádří vám podporu v tom, co děláte. 

Dostala jsem se do kritického bodu, kdy jediné co mi zůstalo, byla moje víra, že vše dopadne dobře.

Vesmír tu není od toho vám ubližovat a připraví vám pouze ty zkoušky, o kterých ví, že je zvládnete.

Proto nemějte strach!

Bod zlomu!

Plně jsem se odevzdala procesu a jen čekala na povel k akci ze zdroje.

Ten přišel.

"Dala sis záměr vystoupit ze systému, tak proč stále hledáš práci na Jobs, který je součástí něčeho starého?"

"V těchto nabídkách nikdy nenajdeš to, co hledáš. Budeš se vždy jen snažit napasovat kolečko do čtverečku"

Tato zpráva mě zaujala a začala mi dávat smysl.

"Udělej akci, která bude vycházet z tebe. Otoč to a vyšli, co chceš ty!"

Najednou jsem přesně věděla co dělat. Sedla jsem k počítači a na svůj facebooký profil napsala.

"Milí přátelé, ráda přijmu práci na zkrácený úvazek. Nabízím zkušenosti s administrativou, obchodem, základy účetnictví, orientace v internetovém prostředí, skvělé komunikační a organizační schopnosti a příjemné vystupování. Proaktivní a pozitivní přístup je samozřejmostí. Jsem také připravena naučit se i něco nového a objevit tak v sobě další potenciál."

Dala jsem si však hodně záležet, aby energie, kterou do textu vkládám, vycházela z pocitu hojnosti, radosti, vnitřní síly a byla v souladu s mým záměrem a vizí.

Co se stane, když napíšete prosbu o práci, z pozice zoufalství, nedostatku nebo z role oběti?

Přesně takovou si přitáhnete! Budete se v ní cítit zoufalí, nedostateční a v roli oběti.

Například

"Hledám práci, prosím nabídněte"

Vnímáte ten rozdíl?

Ale pozor, není to o tom, že budete napodobovat cestu někoho jiného a všichni si napíšete na svůj profil příspěvek jako já. Jde o to, čekat na impulz, vycházející z vašeho zdroje! Jedině ten vás může dovést ke kýženému cíli.

Na mou výzvu zareagoval jeden člověk. Přesně vycítil potenciál mého sdělení a tato energie ho přitáhla. A o tom to je.

A pak už to mělo rychlý průběh. Proběhlo setkání, kde jsem hned poznala, že s tímto člověkem chci pracovat. Mohla jsem být sama sebou a nestyděla se přiznat své nedostatky.

Zaplatil mi Gallup test na talenty, protože chce pracovat už jen s lidmi, kteří k sobě pasují, navzájem se doplňují a vytváří na pracovišti příjemnou a pozitivní atmosféru. Vše mimo systém.

Výsledky testu mě ohromily. 

Nejen, že jsme se v mnoha talentech s šéfem doplňovali, ale zároveň jeden z mých talentů je schopnost psát. Po čtení všech těch talentů jsem se do sebe zamiloval. 

Krátká ukázka z mého Gallup testu:

" Máte přirozený talent vyjadřovat své emoce slovy a můžete pomáhat ostatním najít ta správná slova k vyjádření toho, co cítí. Pomáháte ostatním najít smysl tím, že se díváte na širší obraz světa kolem sebe, a dáváte jim pocit pohodlí a stability tváří v tvář nejistotě."